Netradičně jsme průzkum dělali během Velikonoc. Ivaník si stěžoval na vedro, ale já si to užíval. Sraz jsme si dali na Smíchovském nádraží, kam Ivaník přijel pozdě, takže jsme s Kačkou skoro zvažovali vzít autobus. Když Ivaník přijel, tak jsem prosíravě obsadil přední sedadlo spolujezdce. Vyrazili jsme po D5 směrem k Plzni, což je dobře průjezdná dálnice oproti D1. Minulý rok nás s Ivaníkem a Matesem na Moravě překvapila taková kolona, že jsme sjížděli nouzovým sjezdem kdesi v polích a Mates vykloněný z okna fotil řady světel od aut. Ivaník prozradil, že mu sice klimatizace funguje, ale chladí pouze u řidiče, že u spolujezdce topí. Což vlastně nebyl zas takový problém, když já spíš ujíždím na teplu a Ivaník na chladu. S Ivaníkem by nám to klapalo.
V Chrástu u Plzně jsme prozkoumali tábořiště u Dolanského mostu. Kačka s Ivaníkem zde potkali Verči mámu, zatímco já jsem si prohlížel nově zrekonstruovaný most a fotil včely na pampeliškách.
Z Chrástu jsem naplánoval cestu přímo do Plzně. Plzeň je super město, jelikož se zde dá orientovat podle pivovaru, na rozdíl od Ostravy, kde nevidíte ani Ň. Bohužel se stejnou cestou jako my vydal jiný řidič s lodí na přívěsu. Během jízdy za ploužícím se monstrem Ivaník prohlásil: „Nechápu, koho baví skladovat tu loď…“ Tímto zdravíme do Obecnice babičku a dědu Ivaníka a děkujeme za uskladnění našich lodí.
Po změně trasy po dálnici jsme dojeli na Mži, kde jsme chtěli najít vhodné místo na spaní. To se nám nepovedlo, ale zvládli jsme jiné věci. Třeba Ivaník pohladil auto, já jsem našel zrezivělé hrábě u mega jezu, co se podobal spíše přehradě. Asi ho stavěl nějaký Polák. A Kačka… prostě s námi byla.
Během dne se sluníčko dost rozžhavilo. V Liblíně jsme si dali oběd a pokračovali na Skryje a Zvíkovec. Prohlédli jsme spoustu tábořišť a nakonec se nám i nějaká líbila. V této části toku je Berounka velmi zařízlá do údolí, takže jsme museli objíždět skály a kopce. Krásné výhledy nás neminuly, ani krásná silnička, kde jsme předjeli cyklisty spalničkových dresech. Cestou jsme se bavili vtipnými názvy vesnic, jako třeba Kozojedy či Holovousy. Tam by Pokáč určitě nechtěl bydlet.
Závěrečné tábořiště jsme mohli vynechat, protože jsem ho prohlédl dříve na výletě ze Srbska do Berouna. Zamířili jsme tak přímo do Obecnice, protože jsem nutně potřeboval kotlíky. Na chalupě jsme nafotili Morganu a zelenou vydru, že je Ivaník zkusí udat. Cesta domů byla celkem rychlá na rozdíl od průzkumů do Polska.
Wiki
Web Pionýru