Pokud se pohybujete v prostředí výzdoby trik, tak jistě víte, že existuje velká řada různých technik, jak si obarvit triko. Spoustu z nich jsme již vyzkoušeli i v oddíle, klasickou batiku, savování, kreslení barvami na textil a otiskování kanálů, ale jednu techniku jsme dodnes nevyzkoušeli a musím říct, že to je opravdu zábava od začátku do konce.
Jednoho stále zimního dne mi píše sestra Markéta, že narazila na stránku, kde někdo popisuje batikování rzí. Oba nás to nadchlo a já jsem okamžitě nápad navrhl Ivaníkovi a Kačce, že by se technika dala použít na táborová trička. Těm to bylo úplně šumák, důležité bylo, že k tomu nemusí nic řešit, že. Jelikož byla zima, tak jsem si stránku uložil a čekal na jaro.
Na jaře se už začal nebezpečně blížit čas příprav tábora, tak jsem se s Markétou domluvil na testování triček, ovšem mělo to jednu vadu. Neměli jsme rezavé věci. Obepsal jsem tedy mámu a tátu, jestli by mohli od babičky a z chaty přivést nějakou rez. Musím je pochválit. Přivezli toho opravdu dost. Než jsme se s Markétou setkali, tak nás chytla rezavá horečka. Vždy když jsme viděli něco rezavého, tak jsme z toho byli úplně fuk. Já jsem třeba na průzkumu našel v lese zrezivělé hrábě – nejvíc kombo věc: v jeden den jsem byl eko a i jsem rezavou věc našel. Markéta zase z vlastního výletu našla kus pěkně sežraného plechu. Jenom bych rád zmínil, že nemusíte věci nechávat rezivět v lese, ale můžete to dělat u sebe doma.
Byl čtvrtek a po usilovném přemýšlení jsme s Markétou vynalezli způsob, jak batikovat rzí jak na běžícím pásu. Abych to vysvětlil, tak návod říkal, že máme tričko zabalit s rezavými věcmi a octovou vodou do pytlíku, ale to mělo dvě vady. Zaprvé by pytlíkování bylo neekologické a dost pracné na schůzku s dětmi. A zadruhé by bylo riziko, že se špatně otisknou rezavá kolečka, hřebíky atd… Přišli jsme tedy s nápadem, že trička budeme vrstvit na sebe do komínu. Mezi trička se vkládaly rezavé věci takže dvě trička měla společné předek a záda. Průběžně se trička prolévala octovou vodou a nakonec se zabalila do igelitu, aby se voda z triček nevypařovala.
Cca po čtyřech dnech (stačily by i dva možná) jsem trička rozbalil a výsledek byl moc pěkný. Jelikož nebyla Markéta doma, tak jsem je naložil do kufru auta a s octovou vůní jsem trička odvezl domů. Zde jsem je propláchl vodou, abych z nich smyl nevrstvenou rez, která se nevpila do látky. Nakonec jsem trička vložil na pár hodin do solné lázně (voda se solí). Prý to fixuje rez v triku. A úplně poslední věc, co bylo potřeba udělat bylo vymáchat trička ve vodě. Na to jsem využil pračku, na které jsem se naučil mód máchání. To byste nevěřili kolik módů má pračka. Z asi 20 piktogramů jsem nerozeznal ani jeden, tak jsem si stáhnul návod na pračku od stejného výrobce a pokoušel jsem se značky od sebe rozeznat. Nakonec jsem správný symbol pro máchání odhalil. Radím vám, pokud si budete kupovat pračku, tak tam mějte i slovní popisky, teda pokud nemilujete šifry.
Závěrem děkuji Markétě za super nápad a otestování výroby trik a také děkuji Monice za pomoc při batikování na schůzce. Na druhé schůzce jsme si barvami na textil popsali záda triček, abychom si konečně zapamatovali, že Wiki není Wikouš, Panzal je Panal a pan vedoucí je pan vedoucí.
Wiki
Web Pionýru