Jednoho večera jsme se na oddílové výpravě bavili o nové podobě oddílových triček a přišla i řeč na to, jak to mají skauti. V této části debaty se jedna rádkyně velmi vzepjala, že skauty nemá ráda a ať k ní s nimi nechodíme. Dost mě to překvapilo, protože už je to velká holka a myslel jsem si, že lidé v tomto věku mají trochu přehled o dění ve své sociální skupině, tedy v prostředí kolektivu, který pracuje s dětmi. Proto jsem se rozhodl napsat tento článek. Existuje mnoho jiných organizací, které se věnují práci s dětmi (Kondor, MOP, ČTÚ…), ale vzhledem k mým zkušenostem se zde zaměřím pouze na dvě největší organizace – Junák a Pionýr a snad i trochu s nadsázkou, a hlavně mým pohledem.
Tento článek bude více zaměřen na lidi z těchto kolektivů a také na kamarádství. V druhém článku, který časem taky vydám, budu popisovat svůj pohled na organizace a jejich fungování.
Než začnu, tak ještě musím zmínit, že pocházím z oddílu, který podle mě funguje trochu specificky. Neříkám, že špatně, ale spíš danou historií a dalšími věcmi mám pocit, že jsme dost uzavření do sebe a s Pionýrem nesdílíme tolik společných znaků. Ale možná i to je smysl a výhoda Pionýra, že si může každý vedoucí vést svůj oddíl zcela tak, jak si myslí, že je nejlepší.
Moje cesta ke skautství
Odmalička jsem neměl rád skauty, podobně jako již zmíněná rádkyně, aniž bych věděl proč. Když jsem byl malý a někdo mě nařknul, že jsem skaut, tak jsem se ohradil a řekl jsem: „Já nejsem skaut! Nenosím žádné košile a nechodím na nástupy. To není zábavné!“ To bylo vše, co jsem tehdy o skautu věděl – košile a nástupy a nenáviděl jsem to, aniž bych věděl proč.
Jak šel čas a já jsem rostl, tak se kolem mě začali objevovat skauti a já tak dostával nepatrné informace o tom, jak to u nich vypadá. Už na gymnáziu jsem koukal, jak kamarádi hrdě nosili košile, když jeli na výlet, nebo když byl svátek. Abych řekl pravdu, tak jsem jim už tehdy záviděl, protože naše oddílová trička nebyla nic extra. Pak se do naší rodiny „přiženil“ skautský vedoucí, na jehož táboře jsem se byl již dvakrát podívat. Touto cestou jsem se začal o skautství dovídat více věcí. Zprvu jsem se jim potají smál, protože mi přišlo, že některé věci mají dost zvláštně zavedené. To jsem pomalu začal poznávat, že každý oddíl může být velmi jiný a přitom všichni jdeme za společnou myšlenkou… Až později jsem si uvědomil, že v mých očích jejich „zvláštní“ způsob fungování, nemusí být špatný, ba naopak dokonce lepší, než na co jsem byl zvyklý.
Před rokem jsem vstoupil do vysokoškolského roverského kmene Skrypta (ano s ypsilonem:)). Obával jsem se, jestli nebude problém s tím, že jsem pionýr, ale všem to bylo jedno a vlastně z toho byla i sranda. Takto jsem začal ještě čím dál tím více poznávat skautské prostředí a musím říct, že mě stále nepřestává překvapovat. Více a více se udivuji tomu, že jsem se skautem nepřišel do styku dříve, i jako pionýr, neboť skauti jsou skupina super lidí, kteří jsou stejného ražení jako pionýři (či lidé z jiné organizace) a mají podobné záliby. To je další důvod, proč jsem se rozhodl napsat tento článek. Je věnovaný těm, kteří hledají větší rozhled kolem svých aktivit, hledají nové kamarády, nebo i těm, kteří mají podobný názor na skauty jako již zmíněná rádkyně nebo jako jsem měl já.
Náboženství nože
Dovolím si tu menší šťouchnutí do skautů. Když jsem byl poprvé na návštěvě skautského tábora, zaujalo mě, že všichni kluci měli pořád u sebe nůž. Ne ledajaký nůž, ale velkou mačetu, bajonet, meč. Nazvěte si to jak chcete, ale přišlo mi, že se postavení ve skautské společnosti musí měřit délkou nože. Kluci ho nosili všude. Někdo něco vyřezával, někdo ho brousil, někdo ho měl za opaskem. Něco jako mobil v dnešní době – nevyjdete bez něj z pokoje. Když jsem vstoupil do roverského kmene Skrypta, tak jsem si všimnul, že je zde stejné náboženství kolem nože. Když jsem vytáhl svůj švýcarák, multifunkční, lehký, skladný, otevře i konzervu, tak se mi někteří „vysmáli“. Nechápal jsem proč, protože u nás v oddíle je švýcarák považován za super nůž.
Bavte se! Nebojte se!
Často jsem na internetu narazil na super akci, které jsem se chtěl zúčastnit. Poté jsem ale zjistil, že je jen pro skauty a to mě dost mrzelo. Odhodlání přidat se do Skrypty jsem získal z jejich popisu na stránkách – že prý přijímají i neskauty. Za tu dobu, co jsem ve větším kontaktu se skauty mi ale přijde, že by vůbec nevadilo se zeptat, jestli se můžu nějaké akce zúčastnit i jako neskaut. Takže se nebojte a ptejte se!
Za poslední rok ve Skryptě jsem zažil spoustu aktivit a super výletů – puťák v Krušných horách, výlet na ferraty, spousta hraní na kytaru, pletení ošatky, zajímavé diskuze, vaření… Jsou to vlastně stejné aktivity jako v oddíle. Nechci tu propagovat Skryptu a ani nenabádám k tomu, abyste opustili svůj dosavadní oddíl. Jde mi spíš o to, že je určitě velká část lidí, která byla dřív zoufalá v hledání nové skupiny kamarádů, do které by zapadla i mimo oddíl a nevěděli kde hledat. Nebojte se kouknout do jiných organizací a na jejich akce. Existuje spousta podobných organizací, jako je Junák a Pionýr. Jsou to třeba Mladí ochránci přírody, Kondor, Česká tábornická unie… Nebojte se i třeba zajít na šifrovačky (http://sifrovacky.cz/), orienťáky (http://www.orientacnibeh.cz). Zkuste městské hry, jako je třeba Mafie (http://mafie.podsveti.cz/), či podobný Velký Bratr (https://velky-bratr.cz/). Zajděte na zajímavou přednášku, či akci ve Skautském institutu (https://www.skautskyinstitut.cz/staromak/). A taky hlídejte Facebook. Časem se s někým seznámíte a uvidíte, že to stojí za to.
Čím více skautů a skautek poznávám, tak vidím lidi, kteří jsou hrdí na to, že jsou skauti. A to jim závidím nejvíce. Přesto to nejsou suchaři. Jsou to normální lidi jako já, jako mí přátelé. Umí si dělat srandu a je jedno, jestli je někdo zvyklý vařit v kotlíku, či v ešusu. Přijde mi, že myšlenku máme všichni stejnou a jsem moc rád, že je mám mezi svými kamarády. Rád totiž koukám někam jinam a rád se inspiruji. Tak vidím skaut já: kamarádi, inspirace a rozdíly nad kterými se můžeme společně zasmát.
Wiki
Web Pionýru